Děti by neměly být nuceny bojovat s algoritmem

Říkáme dětem, aby odložily telefony. Aby přestaly scrollovat. Aby trávily méně času na internetu. Říkáme rodičům, aby stanovili omezení, a školám, aby je učily zodpovědnému používání.

Zároveň jim ale dáváme aplikace, které jsou navrženy tak, aby bylo co nejtěžší přestat je používat.

Nekonečné posouvání odstraňuje přirozený bod, ve kterém bychom mohli udělat pauzu. Funkce automatického přehrávání spustí další video ještě dříve, než se stačíte rozhodnout, zda se na něj chcete dívat. Oznámení vás neustále volají zpět. Systémy doporučení se učí, co vás zaujme na nejdelší dobu, a nabízejí vám toho více.

Nejedná se o náhodné funkce. Jsou součástí obchodního modelu založeného na tom, aby uživatelé zůstali na platformě co nejdéle. Ve skutečnosti 97 % nejoblíbenějších aplikací používaných spotřebiteli v EU využívá alespoň jeden takzvaný „dark pattern“, tedy designový prvek, který může řídit nebo ovlivňovat rozhodnutí, která online činíme. 

Dospělí s tím mají potíže. Nemělo by nás tedy překvapovat, že to samé platí i pro děti.

Více než 80 % mladých Evropanů používá sociální sítě každý den. Více než jeden z deseti adolescentů vykazuje známky problematického používání sociálních sítí. Nedávná studie Společného výzkumného střediska Evropské komise zjistila, že více než třetina patnáctiletých tráví na sociálních médiích přes tři hodiny denně. Údaje rovněž ukazují souvislost mezi intenzivnějším používáním a častějšími hlášeními úzkosti a depresivních příznaků.

To však neprokazuje, že sociální sítě jsou pro děti ze své podstaty škodlivé. Poskytují mladým lidem přístup k informacím, vzdělání a kreativitě. Otázkou tedy není, zda by děti měly vyrůstat s technologiemi. To už se děje. Skutečnou otázkou je, v jakém digitálním prostředí jsme připraveni dětem umožnit vyrůstat.

Během zářijového plenárního zasedání Evropský parlament podpořil zprávu o dopadu sociálních médií a online prostředí na mladé lidi. Skupina EPP ji podpořila, protože odpovědnost za bezpečnost dětí na internetu nelze přenášet výlučně na děti a jejich rodiče.

Rodiče hrají důležitou roli. Svou roli mají i školy. Děti se musí naučit rozpoznávat manipulaci, dezinformace a škodlivý obsah. Musí pochopit, jak algoritmy ovlivňují to, co vidí, jak chránit své osobní údaje a jak jejich chování na internetu ovlivňuje ostatní.

Rodič však nemůže přeprogramovat algoritmus. Stejně tak nemůže vypnout funkce zabudované do samotné platformy ani sledovat každý obsah, s nímž dítě přichází do styku. Odpovědnost musí převzít i platformy.

Skupina EPP proto požaduje, aby byla bezpečnost zabudována do služeb, které děti využívají. Bezpečnost dětí musí být do digitálních služeb zabudována již od samého počátku, nikoli nabízena jako doplňkové nastavení, které musí rodiče sami najít a aktivovat.

U dětských účtů by mělo být automatické přehrávání ve výchozím nastavení vypnuté. Nekonečné posouvání by mělo být omezeno. Oznámení by měla být omezena. Děti by měly být vybízeny k tomu, aby si dělaly přestávky, a měly by mít k dispozici jednoduché způsoby, jak si obnovit svůj feed. Jejich účty by měly mít ve výchozím nastavení nejvyšší úroveň ochrany soukromí a jejich osobní údaje by neměly být využívány k vytváření profilů pro cílenou reklamu. 

Nic z toho by mladým lidem nebránilo v tom, aby si sociální sítě užívali. Jednoduše by se přestalo považovat maximální zapojení za výchozí stav.

Existuje ještě jedna část této debaty, kterou nemůžeme ignorovat. Přibližně každé šesté dítě v Evropě zažilo kyberšikanu. Online konflikty pronikají dětem do tříd, domovů a přátelských vztahů, stejně jako problémy, které začnou ve škole, mohou pokračovat na telefonu ještě dlouho po skončení školního dne. 

Pro dítě pak neexistuje žádné bezpečné místo ani okamžik, kdy by šikana přestala.

V takových případech musí děti i rodiče vědět, kam se mohou obrátit o pomoc. Linky pomoci v rámci center pro bezpečnější internet poskytují důvěrnou a odbornou podporu, a proto je nutné zajistit jejich dlouhodobé a udržitelné financování.

Podpora po vzniku škody je nezbytná, stejně jako prevence. Proto si skupina EPP přeje také posílit digitální a mediální výchovu. Děti by měly pochopit, proč se lidé za obrazovkou někdy chovají jinak a proč je empatie online stejně důležitá jako při osobním kontaktu. Rodiče a učitelé rovněž potřebují praktickou pomoc, aby porozuměli platformám, které děti používají, a věděli, co dělat, když se něco pokazí. 

Evropa nezačíná od nuly. Již máme pravidla týkající se ochrany osobních údajů, online platforem, reklamy a umělé inteligence. Jejich prosazování však zůstává nerovnoměrné a stále existují mezery. 

Přístup skupiny EPP nespočívá v regulaci jen pro regulaci samotnou. Nejprve je třeba řádně prosazovat stávající pravidla. Tam, kde přetrvávají skutečné mezery, zejména v souvislosti s návykovým a manipulativním designem, by měly být odstraněny, aniž by docházelo k duplicitě již existujících právních předpisů. 

Přijetí dalšího zákona samo o sobě není měřítkem úspěchu. Důležité je, zda se dítě při otevření aplikace setká s bezpečnějším prostředím.

Příliš dlouho se diskuse v podstatě točila kolem toho, aby děti méně používaly telefon, méně scrollovaly a dávaly pozor, na co klikají. To jsou užitečná poučení. Je však poněkud nepřiměřené žádat od dětí, aby si vyvinuly dostatečnou sebekontrolu, aby odolaly produktům, které jsou záměrně navrženy tak, aby upoutaly jejich pozornost.

Děti mají na internetu své povinnosti. Stejně tak rodiče a školy. 

Odpovědnost musí být úměrná moci. A největší moc při utváření digitálního prostředí mají společnosti, které jej vytvářejí.