Stanovisko skupiny EPP k tématu „Využití migrace: rozhodný, spravedlivý a na budoucnost zaměřený přístup“

Úvod

Skupina EPP se zasazuje o Evropu, která chrání své hranice a bojuje proti nelegální migraci. Usilujeme o zastavení nekontrolované migrace, aby nebyla přetížena schopnost Evropy integrovat ty, kteří mají právo zde zůstat.

Přijetí Paktu o migraci a azylu znamenalo zásadní krok směrem k lépe kontrolované evropské migrační politice. Přesto však přetrvávají výzvy, které vyžadují další opatření na úrovni EU. Skupina EPP bude i nadále hnací silou, která bude směřovat Evropu k pevnému, spravedlivému a na budoucnost orientovanému přístupu k migraci.

Vidíme potřebu odvážných nových opatření k rychlému navracení těch, kteří nemají právo na pobyt v Unii, k posílení našich vnějších hranic a ochraně schengenského prostoru, k porážce převaděčů a k boji proti zneužívání migrantů třetími zeměmi nebo nepřátelskými nestátními aktéry.

Naše priority jsou jasné. Realizujeme devítibodový plán k překonání hlavních výzev v oblasti migrace, kterým náš kontinent čelí. Podnikáme další kroky směrem k migrační politice, která bude fungovat pro naši Unii a její občany.

Preambule

Migrace představuje pro Evropu velkou výzvu a nadále vyvolává obavy. Ačkoli jsme v roce 2024 zaznamenali pokles počtu nelegálních vstupů, což potvrzuje účinnost politik prosazovaných a prováděných skupinou EPP, mnoho členských států i nadále čelí značnému migračnímu tlaku, zejména ty, které se nacházejí v první linii a podél východních hranic EU.

Vzhledem k tomu, ačkoli plně podporujeme pevný, avšak spravedlivý migrační a azylový systém, který je v souladu s mezinárodním právem a právem EU, vidíme naléhavou potřebu prosazovat přísnější opatření vůči osobám, které jsou povinny opustit EU, a rovněž zabránit vstupu těm, kteří nesplňují nezbytné podmínky. Pravidla slouží k ochraně našich občanů a jejich dodržováním můžeme pomoci i těm, kteří ochranu skutečně potřebují. K tomu musí mít vnitrostátní orgány, zejména orgány činné v trestním řízení, k dispozici potřebné finanční prostředky, nástroje a právní jistotu. Chceme důsledně dbát na vyváženost povinností a práv osob legálně pobývajících v EU. Chceme zajistit, aby všechny členské státy měly kapacity a nástroje k účinnému řízení migrace a aby se při uplatňování práva EU zabránilo jeho nadměrnému výkladu.

Část 1: Politika navracení

Dosud je účinně vykonáno pouze 20 % rozhodnutí o návratu, ačkoli funkční politika návratu je pro řízení migrace zásadní. Členské státy musí mít k dispozici účinný soubor právních a operačních nástrojů k vynucování rozhodnutí o návratu a k odrazování od nelegálního příjezdu a pobytu, podpořený opatřeními, jako jsou finanční záruky nebo zadržení v případě neuposlechnutí. Naším cílem bude usnadnit provádění rozhodnutí o návratu a zabránit zbytečné administrativní zátěži pro orgány odpovědné za vymáhání. Vyzýváme k posílení role agentury Frontex, včetně umožnění její účasti na návratových operacích mezi třetími zeměmi. Komise předložila návrh nového nařízení o návratu, který se zaměřuje na: vzájemné uznávání rozhodnutí o návratu, zkrácení lhůt pro podání odvolání, přísnější povinnosti osob, které mají být navráceny, a důsledky nedodržení těchto povinností, zrychlené postupy pro osoby podezřelé ze spáchání trestného činu, včetně rozšířených důvodů pro zadržení a omezení svobody pohybu, účinnější opatření v boji proti útěkům a omezené neodkladné účinky odvolání. Nucené návraty musí zůstat věrohodnou možností a dobrovolné odjezdy je třeba omezovat, pokud představují vážnou překážku účinnému provádění návratů.

Důsledky nedodržení povinností musí být přísné. Musí také zahrnovat povinnost členských států přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby orgány měly přehled o místě pobytu osoby, která má být navracena, a aby tato osoba zůstala k dispozici orgánům, dokud účinně neopustí území členského státu. Osobám, které jsou nuceně navraceny, musí být uložen dlouhodobý zákaz vstupu do EU, včetně trvalého a časově neomezeného zákazu pro ty, kteří představují bezpečnostní hrozbu. Vítáme návrh Komise na právní rámec pro zřízení návratových center mimo EU v souladu s mezinárodními standardy a vyzýváme ji, aby ve spolupráci se třetími zeměmi nadále hledala inovativní řešení pro boj proti nelegální migraci.

Část 2: Zabezpečení a posílení vnějších hranic

Ochrana vnějších hranic EU je pro účinné řízení migrace zásadní. V rámci EU a schengenského prostoru zůstává na členských státech, aby rozhodovaly o tom, kdo vstoupí na jejich území. Účinné řízení hranic zahrnuje také naši schopnost reagovat na nesčetné hybridní hrozby, včetně, avšak nejen, zneužití migrantů jako zbraně. Musíme zajistit silnější vnější hranice s vylepšeným a přísnějším prověřováním osob přicházejících nelegálně. Na všech vnějších hranicích EU musí být zavedeno komplexní elektronické monitorování, podporované strukturálními a technickými ochrannými opatřeními na hranicích. Klíčové je zintenzivnění spolupráce s agenturami, jako jsou Frontex, Europol a Eurojust, a podpora členských států. Agentura Frontex musí být přeměněna na plně funkční evropskou pohraniční agenturu vybavenou nejmodernějšími a pokročilými technologiemi pro sledování, jako jsou drony, umělá inteligence a biometrické systémy. Působnost agentury Frontex by se měla rozšířit i na nejvzdálenější regiony, čímž se zajistí komplexní ochrana hranic. Je třeba bezodkladně uzavřít dohody o spolupráci s africkými zeměmi a dalšími partnerskými zeměmi. Zavazujeme se ztrojnásobit počet jeho zaměstnanců na 30 000 a co nejdříve přijmout nezbytné právní předpisy, včetně rozpočtových změn. Členské státy by měly koordinovaným způsobem a s podporou finančních prostředků EU zřídit regionální centra pro bezpečnost hranic v oblastech, na které je vyvíjen migrační tlak. Musíme rovněž poskytnout evropské finanční prostředky na fyzickou infrastrukturu, posílení elektronické ochrany hranic a další inovativní nástroje pro hraniční dohled. Vzhledem k geopolitickému kontextu musíme posunout paradigma vpřed, od ochrany hranic k obraně hranic. V příštím víceletém finančním rámci EU by měly být zajištěny nové finanční zdroje k pokrytí všech potřeb v této oblasti.

Část 3: Strategická spolupráce se třetími zeměmi

Nekontrolovaná migrace zatěžuje veřejné služby, narušuje místní ekonomiky a vyvolává sociální napětí, zejména v členských státech na přední linii, jako jsou Španělsko, Itálie nebo Řecko, a v menších a geograficky zranitelných členských státech, jako jsou Kypr a Malta, s dopadem i na země sekundárního pohybu, jako jsou Německo nebo Francie. Strategická partnerství se třetími zeměmi mají pro řízení migrace zásadní význam. Spolupráce se musí zaměřit na řešení základních příčin, posilování kapacit a správu hranic, boj proti nelegálnímu odjezdu, pašování a obchodování s lidmi a usnadňování návratů. Dohody uzavřené s Tuniskem, Egyptem či Libanonem nám ukazují cestu, kterou se máme ubírat. Již samotná dohoda mezi EU a Tuniskem přinesla hmatatelné výsledky, když jen v tomto roce snížila počet nelegálních příjezdů do Itálie o 60 %. Vyzýváme Komisi, aby uzavřela jednání s Marokem a tam, kde to bude možné, zahájila nová jednání. Strukturované dialogy, operační nasazení agentury Frontex a cílené financování ze strany EU tyto snahy posílí. Je rovněž nutné uzavřít dohody se zeměmi, které nejsou sousedy EU, jako je Senegal a Mauritánie, o nasazení agentury Frontex, což je zásadní pro kontrolu odchodů nelegálních migrantů směrem na Kanárské ostrovy, které se staly novou vstupní branou nelegální migrace do Evropy. Součástí strategických partnerství musí být také sdílení odpovědnosti za záchranu na moři a prosazování námořního práva, včetně bezpečných přístavů pro vylodění zachráněných migrantů. Všechny zúčastněné státy, včetně těch v Africe, musí přispět svým dílem. Podpora EU pro třetí země by měla zahrnovat digitalizaci jejich správních systémů, zavedení spolehlivého evidence osob a vydávání biometrických a zabezpečených certifikátů, což nám umožní vyměňovat si biometrická data za bezpečných podmínek. EU musí využít všechny dostupné nástroje – diplomatické, ekonomické a v rámci rozvojové spolupráce – k budování silnějších, účinnějších a vzájemně prospěšných partnerství. Rozvojová pomoc by měla upřednostňovat země, které prokazují odhodlání v oblasti řízení migrace. Revidované vízové mechanismy by měly odradit od zneužívání a předcházet hrozbám. A v případě neochoty spolupracovat musí také následovat důsledky. Třetí země, které nespolupracují při předcházení nelegálním odchodům nebo při provádění readmisních dohod či ujednání, ať už na vnitrostátní úrovni, nebo na úrovni EU, by neměly dostávat finanční prostředky z fondů EU ani víza. Taková rozhodnutí by měla být schválena na úrovni EU a jednotně uplatňována ve všech členských státech.

Část 4: Ochrana schengenského prostoru

Schengenský prostor je jedním z nejhmatatelnějších úspěchů evropské integrace a jedním z hlavních pilířů evropského projektu. V posledních letech čelí schengenský prostor mimořádnému tlaku v důsledku hrozeb, které představují terorismus, radikalizace, organizovaná trestná činnost a neoprávněné sekundární pohyby státních příslušníků třetích zemí. Skupina EPP se zasazuje o bezpečný a bezhraniční schengenský prostor, který zároveň uznává právo členských států znovu zavést dočasné kontroly na vnitřních hranicích jako opatření poslední instance, uplatňované výjimečně, přiměřeně, na omezenou dobu a které bude zrušeno, jakmile hrozby pominou. Nebezpečí pro integritu schengenského prostoru nepředstavují členské státy, ale samotné přetrvávající a vyvíjející se hrozby. Odolnost schengenského prostoru závisí na účinném řízení vnějších hranic a na robustních IT systémech a databázích, jako jsou SIS a VIS. Naléhavě vyzýváme k rychlému uvedení systémů EES a ETIAS do provozu. Zefektivnění procesů podávání žádostí o víza, digitalizace, zvýšení personální kapacity v regionech s vysokou poptávkou a lepší přeshraniční spolupráce jsou důležitými kroky směrem k bezpečnějšímu schengenskému prostoru.

Část 5: Provádění Evropského paktu o azylu a migraci

Evropský pakt o azylu a migraci je sice historickým milníkem, představuje však pouze základ, na němž musíme vybudovat plně komplexní přístup k řízení migrace ve všech jejích rozměrech. Je to dobrý začátek, ale nestačí to. Vyžaduje koordinované a včasné provádění, které zohlední rozmanité podmínky v jednotlivých členských státech a účinně zapojí a podpoří jak regionální, tak místní orgány. Harmonizované azylové systémy musí jasně rozlišovat mezi osobami, které potřebují ochranu, a ekonomickými migranty. Zabezpečené vnější hranice a efektivní postupy jsou zásadní pro zajištění spravedlivého sdílení odpovědnosti a solidarity mezi členskými státy. Členské státy, s podporou Komise, musí plně uvést do praxe přijaté právní předpisy EU a zajistit uplatňování stávajících právních předpisů. Musíme včas provést komplexní přezkum a plně využít koncepci bezpečné třetí země, abychom snížili počet příchozích osob. Stanovená kritéria pro určení spojitosti nejsou pro daný účel vhodná a je třeba je zrušit.

Evropa není a nemůže být vnímána jako jediný cíl veškeré nelegální migrace a všech žadatelů o azyl. Je třeba zohlednit omezené zdroje a omezené přijímací kapacity. Stejně tak je třeba aktualizovat nařízení o uznávání statusu uprchlíka nebo statusu doplňkové ochrany, aby bylo možné reagovat na odlišnou realitu v rámci žádostí o azyl. V rámci dublinského mechanismu by veškeré úsilí mělo směřovat k provádění přesunů v účinných a spolehlivých lhůtách, čímž by se odradilo od neoprávněných sekundárních přesunů.

Jako doplněk k provádění paktu může Unie zavést opatření, která budou poskytovat pobídky a podporu pro činnost členských států v oblasti integrace osob s legálním pobytem. Integrace je oboustranný proces, který vyžaduje, aby se migranti naučili místní jazyky, respektovali zvyky a zákony a přispívali společnosti. Před povolením sloučení rodiny by mělo být vyžadováno prokázání integrace a finanční stability. Integrační opatření by měla bojovat proti radikalizaci a vzniku paralelních společností.

Část 6: Boj proti převaděčství

Více než 90 % nelegálních migrantů se spoléhá na převaděče. Bylo zjištěno, že převaděči a obchodníci s lidmi se stávají stále násilnějšími, což představuje nebezpečí pro naše pohraniční stráže na všech úrovních a riziko pro naši vnitřní bezpečnost. K rozbití sítí převaděčů je nezbytná posílená přeshraniční spolupráce, sdílení zpravodajských informací a údajů, využívání pokročilých technologií a lepší koordinace mezi členskými státy a dalšími agenturami v oblasti spravedlnosti a vnitra. Je třeba posílit agentury Frontex, Europol a Eurojust, aby mohly lépe podporovat členské státy při odhalování, vyšetřování a stíhání organizované trestné činnosti ve všech jejích formách, zejména pašování migrantů a obchodování s lidmi, a to i prostřednictvím vyšetřovacích pravomocí bez použití donucovacích prostředků. Stejně tak musíme posílit právní rámec, abychom zabránili napomáhání neoprávněnému vstupu, tranzitu a pobytu, a to prostřednictvím vyšších prahových hodnot pro minimální tresty, a to i v případě dopravců. Pašeráci a obchodníci s lidmi našli v záchranných operacích způsob, jak zneužívat zranitelné osoby, jakož i pravomoci a odpovědnost členských států, a jak pokračovat ve svých nezákonných činnostech, přičemž záchranné operace využívají jako nástroj k udržení svých zločineckých sítí a ohrožování dalších životů. Všichni aktéři, včetně občanské společnosti, musí dodržovat zákon. Kodex chování pro organizace občanské společnosti provádějící pátrací a záchranné operace by měl zajistit dodržování mezinárodního práva a zároveň odradit obchodníky s lidmi od vykořisťování. Pro rozbití pašeráckých sítí je zásadní přístup „sledovat tok peněz“, plné využití směrnice o boji proti praní peněz (AMLA) a zavedení účinných pravidel pro konfiskaci a obrácené důkazní břemeno. Vyzýváme k revizi mandátu Evropské prokuratury (EPPO) tak, aby do jejího mandátu bylo zahrnuto pašování migrantů jako součást organizované trestné činnosti.

Část 7: Řešení instrumentalizace a zneužití migrantů jako zbraně

EU musí čelit zneužívání a využívání migrantů jako zbraně ze strany nepřátelských aktérů. Je třeba zabránit tomu, aby byli zranitelní lidé využíváni jako zbraň proti nám, ať už za účelem finančního nebo politického zisku. Ochrana našich hranic před takovými nepřátelskými činy znamená také ochranu lidských práv zneužívaných migrantů. Musíme plně využít všechny nástroje, které máme k dispozici, včetně možností, které nabízí Schengenský pohraniční kodex a nařízení o krizích. Současná azylová pravidla je třeba přizpůsobit tak, aby reagovala na nové výzvy a zabránila autoritářským režimům ve zneužívání mezer v právních předpisech. K účinnému boji proti těmto hybridním hrozbám jak na vnějších hranicích EU, tak i uvnitř členských států je zapotřebí komplexnější definice pojmů „zneužití“ a „využití jako zbraně“. Je třeba navrhnout lepší pravidla týkající se povinností dopravců spolu s jasnými sankcemi za jejich nedodržování, včetně zákazu působení v EU. Kromě toho zdůrazňujeme, že je výsadou a povinností členských států zajistit všemi prostředky svou bezpečnost a územní celistvost. Proto je třeba zvážit mimořádná opatření, která jsou již zakotvena ve Smlouvách, včetně dočasné odchylky od sekundárního práva, jako je například právo na azyl v případech, kdy jsou migranti zneužíváni jako zbraně proti EU, členským státům a našim společnostem. Měly by být zřízeny týmy EU pro rychlou reakci, které by řešily pokusy o zneužití na hranicích vyvolané destabilizačními snahami podporovanými státem.

Oddíl 8: Pracovní migrace

Dobře řízená legální migrace může pomoci reagovat na měnící se potřeby trhu práce, uspokojit současné i budoucí požadavky na kvalifikaci a zajistit dynamickou ekonomiku. Úbytek domácí pracovní síly však může kompenzovat pouze tehdy, jsou-li talenty a dovednosti nově příchozích osob v souladu s potřebami členských států, k čemuž přispívají programy EU, jako je modrá karta. Rozdíly ve vzdělání, kulturním a jazykovém zázemí mohou představovat sociální výzvy. Abychom maximalizovali přínosy legální migrace, musíme propojit politiky přilákání talentů a migrační cesty s robustními krátkodobými i dlouhodobými opatřeními na podporu začlenění a integrace. Tyto snahy umožňují legálním migrantům plně přispívat k rozvoji EU a společné prosperitě. Legální migrace by měla hrát ústřední roli v širší diskusi, včetně spolupráce se třetími zeměmi původu a tranzitu za účelem účinného řízení migračních toků. V tomto ohledu budeme sledovat iniciativy navrhované Evropskou komisí, jako jsou „EU Talent Pool“ a „EU Talent Partnerships“, přičemž budeme respektovat suverenitu členských států a pomáhat omezovat nelegální migraci.

Část 9: Výhled do budoucnosti: migrační a azylová politika připravená na budoucnost

EU musí přizpůsobit migrační politiky na základě osvědčených postupů a globálních trendů a řešit nejen bezprostřední výzvy, ale i budoucí dynamiku migrace. Našimi dvěma hlavními prioritami musí být zastavení nelegální migrace a vymáhání rozhodnutí o návratu. Protokol mezi Itálií a Albánií představuje první, avšak rozhodující inovativní krok k odrazení nelegální migrace a k narušení obchodního modelu převaděčů, neboť dokazuje, že podávání žádostí o azyl a jejich vyřizování v bezpečných třetích zemích jako hlavní pravidlo je možné. Vyzýváme Komisi, aby dále pokračovala v jednáních o regionálních platformách pro vylodění na obou stranách Středozemního moře a o dalších inovativních řešeních, v rámci nichž lze žadatele o azyl bezpečně přijímat a jejich žádosti posuzovat efektivním, důstojným a humánním způsobem. Stejně tak musí Komise usilovat o zřízení center spravovaných EU mimo území EU, kam by mohly být přemístěny určité kategorie státních příslušníků třetích zemí, na něž se vztahují rozhodnutí o návratu, a kde by čekaly na konečné vyhoštění (návratová centra). Úmluva o uprchlících z roku 1951 sehrála klíčovou roli při ochraně osob prchajících před pronásledováním. Globální situace se však od jejího přijetí výrazně změnila a vznikly scénáře, s nimiž Úmluva nepočítala. Koncepce doplňkové ochrany navíc vedla k vytvoření duálního systému, který podkopává účinnost společného evropského azylového systému a ohrožuje solidaritu v rámci EU. EU musí zahájit dialog o přizpůsobení Ženevské úmluvy současnému světu a usilovat o soudržnější a komplexnější rámec, který zajistí důkladnou ochranu uprchlíků a zároveň zohlední oprávněné obavy členských států týkající se bezpečnosti a řízení migrace. Takový proaktivní přístup by znovu potvrdil závazek EU k dodržování lidských práv a její vedoucí úlohu při utváření pružného mezinárodního režimu ochrany uprchlíků.