Od hřiště k politice: Proč musí EU dohnat globální sportovní dění

Sport byl kdysi vnímán jako něco, co stojí nad politikou. Nedávné mistrovství světa a sílící geopolitické spory kolem globálních soutěží ukazují, že tomu tak již není. 

Dnes není sport jen zábavou. Je to moc, vliv a byznys. Práva na pořádání akcí, investice podporované státem a rostoucí komerční dominance řídících orgánů, jako je FIFA, stále více utvářejí mezinárodní politiku a globální trhy. To, co kdysi bývalo především společenskou a kulturní aktivitou, se stalo globálním průmyslem v hodnotě několika miliard eur. 

Po dlouhá léta těžil sport ze zvláštního postavení, které mu umožňovalo fungovat s mnohem větší autonomií než většina ostatních odvětví. Vzhledem k tomu, že řídící orgány dohlížejí na trhy v hodnotě miliard a sportovní události mají závažné politické a ekonomické důsledky, je však stále těžší tuto výjimečnost ospravedlnit. Evropská unie je proto stále méně ochotná zacházet se sportem jako s něčím, co existuje mimo její právní a regulační rámec. 

Pro EPP je to důležité, protože sport zůstává hluboce propojen s evropským životem. Miliony Evropanů se mu každý den věnují jako fanoušci, sportovci, dobrovolníci a účastníci. Sport buduje komunity, podporuje zdraví a povzbuzuje inkluzi, zejména u lidí s omezenými příležitostmi a osob se zdravotním postižením. To je evropský sportovní model. 

Právě proto, že sport hraje tak důležitou společenskou roli, se řízení sportu a otázka, kdo v něm drží moc, staly záležitostí veřejného zájmu. Důvěra ve sport závisí nejen na tom, co se děje na hřišti, ale také na tom, zda jsou struktury v jeho pozadí spravedlivé, transparentní a zodpovědné. 

Zároveň rychlá komercializace sportu odhalila meze jeho zvláštního postavení. Přeshraniční investice, finanční toky a zpeněžování velkých soutěží stále častěji vyvolávají otázky, které nelze oddělit od pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže, transparentnosti a odpovědnosti. 

Evropská lidová strana (EPP) odmítá představu, že by sport měl být mimo dosah práva EU. Nedávná rozhodnutí Evropského soudního dvora potvrdila, že sportovní orgány podléhají evropským pravidlům, pokud mají jejich rozhodnutí významné ekonomické dopady. To odráží širší a nezbytný posun směrem k silnější správě a větší odpovědnosti. 

Jedním z příkladů je rostoucí debata ohledně cen vstupenek. Systémy dynamického stanovování cen jsou často prezentovány jako jednoduché tržní mechanismy. Ve skutečnosti však sport nefunguje jako běžný konkurenční trh. Fanoušci si nemohou jednoduše vybrat jiné finále mistrovství světa, jiný stadion nebo jiného organizátora. 

Jak nedávno varovaly spotřebitelské organizace ve společném dopise adresovaném Ursule von der Leyenové, živé sportovní události se vyznačují strukturálním nedostatkem: jeden organizátor, jedno místo konání, jeden termín – a často i jedna platforma pro prodej vstupenek. 

V tomto kontextu dynamické stanovování cen neodměňuje efektivitu. Proměňuje loajalitu fanoušků v aukční válku. Výsledek je stále jasnější: vyšší ceny, snížená dostupnost pro běžné příznivce a rostoucí frustrace mezi fanoušky po celé Evropě. 

Stížnosti související s velkými turnaji, včetně soutěží organizovaných pod záštitou FIFA, již dorazily k evropským regulačním orgánům.