Stanovisko EPP k obchodním vztahům mezi EU a Čínou

Společné sdělení Evropské komise a vysokého představitele a místopředsedy Rady z roku 2019, v němž byla Čína popsána zároveň jako partner pro spolupráci, hospodářský konkurent i systémový rival, stále odráží realitu našich dvoustranných vztahů. Obchod mezi EU a Čínou zůstává jedním z nejdůležitějších hospodářských partnerství na světě, je však stále více poznamenán absencí skutečně rovných podmínek. Objem dvoustranného obchodu se zbožím dosáhl v roce 2025 výše 759 miliard EUR, avšak EU tento rok uzavřela s obrovským schodkem ve výši 360 miliard EUR, což odpovídá 1 miliardě EUR denně. Kumulativní účinek masivních průmyslových dotací, z nich vyplývající nadbytečné kapacity, deflační tlaky a manipulace s měnou poskytly čínským výrobcům v posledních letech umělé nákladové výhody. Peking rovněž vykazuje tendenci k eskalaci své dominance, kdy zneužívá závislost na dodavatelských řetězcích, zejména v oblasti kritických surovin, a zaměřuje se na politicky citlivá evropská odvětví, jako je brandy, vepřové maso a mléčné výrobky, pomocí odvetných šetření s cílem prosadit své politické cíle. Ačkoli se EU nemůže od Číny odtrhnout, musí řešit rostoucí asymetrii, kdy evropské společnosti čelí omezenému přístupu na trh, nerovnému zacházení a tlaku na transfer technologií, zatímco čínské firmy mají široký přístup na evropský jednotný trh. Evropská unie je pro Čínu největším vývozním trhem, což nám dává velmi významnou páku, kterou zatím plně nevyužíváme.

Skupina EPP podporuje společné prohlášení dohodnuté v červnu 2026, jímž se zavádí mechanismus konzultací mezi EU a Čínou v oblasti obchodu a investic, a společné sledování s cílem řešit nerovnováhu v obchodu a investicích, kontroly vývozu, práva duševního vlastnictví a reformu WTO. Aby bylo možné dosáhnout podstatného pokroku na těchto čtyřech frontách, skupina EPP vyzývá k: 
 

SKUPINA EPP VYZÝVÁ K AKCI

• EU by měla využívat své stávající nástroje obchodní obrany s větší rozhodností, důsledností a rychlostí, neboť šetření mohou v současné době trvat až 18 měsíců, během nichž se škody způsobené evropskému průmyslu mohou již stát nevratnými. Za tímto účelem je nezbytné zjednodušit postupy, přidělit dodatečné zdroje a poskytnout finanční a technickou podporu podnikům, zejména malým a středním podnikům, které čelí vyšším nákladům spojeným s případy obchodní obrany.
   

• V návaznosti na diskusi o globálních makroekonomických nerovnováhách na zasedání Evropské rady ve dnech 15. a 16. října 2026 by EU neměla pouze lépe využívat stávající nástroje, ale měla by vypracovat širší a soudržný soubor opatření, včetně posílení nástrojů EU o nové nástroje, které podpoří intenzivnější úsilí o snižování rizik a zajistí rychlejší reakční mechanismy v případě odvetných opatření.
   

• EU zajistí, aby jakékoli obchodní opatření zůstalo přiměřené, založené na důkazech a dočasné, a aby bylo cílené tak, aby minimalizovalo negativní dopady na blízké partnerské země, s cílem obnovit rovné podmínky a zvýšit konkurenceschopnost evropských podniků, nikoli chránit průmyslová odvětví na dobu neurčitou.
   

• EU by měla účinně řešit obcházení svých opatření na ochranu obchodu, včetně překládky, změny trasy a dezinformací či nedostatečné sledovatelnosti původu zboží.
   

• EU by měla usilovat o větší soudržnost mezi institucemi a členskými státy, neboť roztříštěné vnitrostátní přístupy oslabují kolektivní vliv Evropy.
   

• EU by měla přijmout cílenější, strategičtější a odvětvově specifický přístup zaměřený na odvětví a hodnotové řetězce, které tvoří jádro naší průmyslové kapacity, jako jsou strojírenství, chemický průmysl a automobilový průmysl, jakož i na odvětví zásadní pro bezpečnost a obranu, kritickou infrastrukturu a technologie, jako je umělá inteligence.
   

• EU by měla čelit odvetným obchodním šetřením a dalším nekalým obchodním praktikám zaměřeným na citlivé evropské vývozy zemědělsko-potravinářských produktů, posílit mechanismy včasného varování a zajistit účinnou podporu postiženým evropským výrobcům, aby se evropské zemědělství nestalo terčem ekonomického nátlaku a politických odvetných opatření.
   

• EU by se měla proti ekonomickému nátlaku zajistit prostřednictvím technologické a geografické diverzifikace, a to jak u dodavatelů v dodavatelských řetězcích, tak u přepravních tras, v souladu s připravovaným nástrojem pro diverzifikaci. Tento přístup by měl být podpořen pravidelnými zátěžovými testy zahrnujícími přímé i nepřímé závislosti v dodavatelských řetězcích a dostupnost náhradních řešení, jakož i posouzeními ekonomických dopadů za účelem sledování účinků na výrobce a spotřebitele.
   

• EU by měla posílit spolupráci s důvěryhodnými partnery s cílem řešit závislost na kritických surovinách, mimo jiné prostřednictvím vlastní výroby, zpracování a vytváření zásob, a to na základě programu RESourceEU; měla by zvážit zřízení Evropského centra pro kritické suroviny, a podporovat multilaterální iniciativy, jako je Pax Silica, a rovněž sledovat předpisy, které omezují plnění našich cílů v oblasti kritických surovin.
   

• EU by měla pokročit v ratifikaci dohod o volném obchodu se zeměmi a partnery, jako jsou Kanada, Mercosur, Indie, Austrálie a Indonésie, a rovněž v jednáních o dohodách s partnery, jako jsou Spojené arabské emiráty, Filipíny, Malajsie a Thajsko, přičemž by měla zajistit, aby byly v těchto jednáních náležitě chráněny evropské zájmy a citlivá odvětví.
   

• EU by měla jít nad rámec společných pravidel pro kontrolu vývozu a prosazovat větší sjednocení postupů při posuzování a udělování povolení na evropské úrovni, čímž by se snížila roztříštěnost mezi členskými státy při současném respektování vnitrostátních pravomocí, a to na základě podstatného pokroku, kterého bylo dosaženo díky nařízení o prověřování přímých zahraničních investic.
   

• EU by měla směřovat k jednotnému nástroji, postupu a souboru pravidel pro řízení přímých zahraničních investic, které by se uplatňovaly přiměřeným, transparentním, geostrategickým a na důkazech založeným způsobem.
   

• EU by měla posílit vymáhání celních předpisů, posílit úřad OLAF a Evropskou prokuraturu, uplatňovat nové harmonizované sankce podle Celního kodexu Unie vůči platformám elektronického obchodu, které nedodržují předpisy, a využít zákon o digitálních službách k zajištění toho, aby online tržiště ověřovala obchodníky a zaručovala sledovatelnost.
   

• EU musí zajistit, aby její politika v oblasti obchodu a hospodářské bezpečnosti zohledňovala pokračující podporu Číny ruskému válečnému hospodářství tím, že uzavře cesty k obcházení předpisů prostřednictvím finančních a obchodních zprostředkovatelů.
   

• EU by měla v souladu se svou politikou „jedné Číny“ znovu potvrdit svůj závazek zachovat status quo v Tchajwanském průlivu a připomenout, že stabilita regionu a volný obchodní tok jsou zásadní pro globální dodavatelské řetězce a hospodářskou bezpečnost EU.
   

• EU by měla budovat svou vlastní strategickou nepostradatelnost pro Čínu a rozšiřovat závislost Číny na EU v odvětvích, jako je civilní letectví, polovodiče, farmaceutický průmysl a biotechnologie.
   

• EU by měla koordinovat svou reakci s důvěryhodnými partnery, včetně Spojených států, a to jak na bilaterální úrovni, tak v rámci mezinárodních fór, jako je G7, a kombinovat vzájemnou podporu se společnými protiopatřeními, aby se zajistila ochrana před čínským ekonomickým nátlakem.
   

• EU by měla usilovat o obnovení rovných podmínek v rámci WTO, odblokování systému řešení sporů a revizi pravidel týkajících se subvencí a ochranných opatření.
   

Evropa neusiluje o konfrontaci s Čínou, ale o spravedlivé a vyvážené vztahy založené na vzájemné důvěře, kterou si získává prostřednictvím respektu, jasných pravidel a vzájemnosti. Nyní, když byly obnoveny parlamentní vztahy, měli bychom využít této příležitosti k podpoře otevřeného a konstruktivního dialogu, přičemž bychom měli zůstat nekompromisní v obraně legitimních evropských zájmů.