Proč musí Evropa zasáhnout, aby zabránila náboru našich dětí kartely

Představte si pohodový večer doma. Váš jedenáctiletý syn se schoulil na gauči vedle vás, tvář mu osvětluje známé světlo smartphonu a palce mu bleskově klouzají po skle. S láskou předpokládáte, že hraje videohru, píše si s spolužákem nebo prochází TikTok. 

Co když tomu tak ale není? Co když v tom tichém, domácím okamžiku používá Telegram k přijetí zakázky na vraždu v podsvětí? Co když dostává přesné GPS souřadnice kontejneru v zahraničním přístavu – kontejneru naplněného až po okraj kokainem? 

Zní to jako zápletka dystopického thrilleru. Tragicky však pro stále rostoucí počet rodin v celé Evropské unii je tato noční můra temnou, současnou realitou. V době, kdy se Evropský parlament během tohoto plenárního zasedání chystá projednat a hlasovat o klíčovém usnesení v rámci strategie ProtectEU, musíme čelit nepříjemné pravdě: zločinecký podsvětí industrializovalo nábor našich dětí a jeho hlavní zbraní je obrazovka v ruce vašeho dítěte. 

Rozsah aparátu, proti kterému bojujeme, je ohromující. Europol sleduje více než 800 vysoce rizikových zločineckých sítí působících v rámci EU, které živí trh s nelegálními drogami v hodnotě 31 miliard eur ročně. Aby se tyto syndikáty ochránily před orgány činnými v trestním řízení, přešly k děsivě účinné strategii, při níž využívají nezletilé jako zcela postradatelnou pracovní sílu. Podle Europolu jsou nezletilí v současné době zapojeni do více než 70 % kriminálních trhů. 

Tento systém se opírá o sofistikované psychologické manipulace. Střední manažeři kartelů, často starší teenageři označovaní jako „starší“, mají za úkol rekrutovat skupinu mladších dětí. Mají stanovené kvóty. K tomu za účelem dosáhnutí svých cílů proměnili zločin v hru. Napodobováním populárních influencerů na platformách Snapchat, TikTok a Telegram používají specifické emodži, jako je sněhová vločka pro kokain a stromy pro marihuanu, aby vysoce nelegální činy prezentovali jako vzrušující úkoly ve videohrách. 

Jakmile dítě klikne na „přijmout“, vykořisťování se stává smrtelným. V Lotyšsku jsou teenageři podvodem přiměni prodat své digitální identity za kapesné, čímž se z nich okamžitě stávají „peněžní muly“ zatížené falešnými dluhy. V antverpském přístavu kartely využívají metodu „trojského kontejneru“, při které děti na několik dní zamykají do temných ocelových přepravních kontejnerů, kde mají k dispozici pouze spací pytel a kbelík, a čekají, až se jim podaří utéct a vyzvednout zásilky drog. Ještě mrazivější je, že ve Švédsku gangy využívají chatovací aplikace k najímání dětí jako doslovných nájemných vrahů. Během deseti let zaznamenalo Švédsko bezprecedentní nárůst počtu podezřelých z vraždy nebo zabití ve věku 15 až 20 let o 391 %. 

Kromě toho tyto syndikáty bezohledně využívají naše slepá místa. Ve velkém náborují mladé dívky k přepravě střelných zbraní a praní peněz, protože u úřadů vzbuzují menší podezření. Využívají také migrační krizi a vtahují tisíce nezletilých bez dokladů a bez doprovodu do neviditelné, silně zneužívané spodní vrstvy společnosti. 

Někteří kritici budou namítat, že rozšíření policejních pravomocí při prohlídkách nebo zpřísnění digitálních předpisů s sebou nese riziko nadměrné kriminalizace zranitelných mladých lidí, kteří jsou sami oběťmi chudoby nebo rozpadlých rodin. V jedné věci mají pravdu: tyto děti jsou oběti. Nemůžeme však dovolit, aby soucit paralyzoval vymáhání práva. Ucpání právních mezer, které kartely využívají, není o trestání dětí; jde o to zbavit organizovaný zločin jeho taktických výhod. 

Z této krize se nemůžeme dostat pouze zatýkáním na základě roztříštěných vnitrostátních zákonů. Kartely využívají otevřené hranice EU mnohem lépe než legální podniky, mapují rozdíly ve věku trestní odpovědnosti a směrují své operace přes nejslabší právní články. 

Skutečná ochrana vyžaduje evropský útok na dvou frontách. 

Za prvé potřebujeme jednotný přístup k prosazování práva v celé EU. V rámci zákona o digitálních službách musíme technologické giganty právně přimět, aby upravily algoritmy, které umožňují, aby se digitální grooming šířil přímo před očima veřejnosti. Musíme také sjednotit definice organizovaného zločinu ve všech členských státech, abychom zajistili, že nezůstane žádné právní vakuum. 

Zadruhé musíme tuto situaci řešit jako krizi veřejného zdraví a bezpečnosti, kterou ve skutečnosti je. Musíme se poučit z inovativních, lokalizovaných modelů. Podívejme se na italský projekt „Free to Choose“, který legálně odstraňuje děti z hluboce zakořeněných mafiánských rodin, aby přerušil mezigenerační předávání zločinecké ideologie. Vezměme si irský projekt „Green Town“, který kombinuje fyzické narušení kriminálních prostorů s intenzivní ekonomickou podporou rodin. Musíme u těchto dětí zavést intenzivní deprogramování a nabídnout jim prosociální realitu, vzdělání a podporu duševního zdraví, která bude skutečně přitažlivější než toxická iluze kartelů. 

Čas se krátí. Pokud tento náborový kanál hned teď nepřerušíme, představte si, jak bude evropský zločinecký podsvětí vypadat za deset let. Dnešní zmanipulovaní teenageři, kteří v systému přežijí, nezůstanou na spodku hierarchie. Stanou se z nich zítřejší šéfové kartelů, generace vůdců, kteří jsou od dětství zcela otupělí vůči extrémnímu násilí a vykořisťování lidí. 

Boj o budoucnost bezpečnosti Evropy se neodehrává pouze v námořních přístavech nebo na našich vnějších hranicích. Odehrává se právě teď, v našich obývacích pokojích, na obrazovkách, které se odrážejí v očích našich dětí. Skupina EPP se odmítá tohoto území vzdát. Je čas, aby se Evropa postavila na nohy, sjednotila se a ochránila svou budoucnost.